Výňatek jedné kapitoly z připravované knihy o Mojmírovi, s názvem Od občana k čelovieku. Je to vlastně závěrečná kapitola této knihy, která se zabývá principy moderního otroctví, tedy vlastně systémem, do kterého nás v podobě fyzických osob – občanů uvěznil režim politických a volebních stran a hnutí a z něhož jsme se rozhodli odejít národním pohybem mimo ně, využívajíc k tomu zákona 424/1991 Sb. §3.

Následující text jsem si vypůjčila ze stejnojmenného spisku, jen jsem jej lehce přepsala, aby byl, alespoň doufám, trochu srozumitelnější a doplnila tak, aby zapadal do Mojmírova příběhu cesty z občana do čelovieka, kam bezesporu také patří. Zároveň jej můžete samozřejmě i vy sami použít v případě, že tak budete chtít učinit. Je to svým způsobem jakýsi návod na to, jak jednat třeba s policií, se soudy, s úřady státní správy a podobně, a to jako suverénní, svobodný človiek a nikoli jen jako občan pod zákonem. Průvodce vám snad jasně vysvětlí, jaký je rozdíl mezi člověkem a občanem, co je to osoba, jak v systému funguje jméno a příjmení, co znamená, když je na právním dokumentu něco napsáno velkými písmeny, proč “státy” a “vlády” používají registry a co to pro vás znamená, co je to občanský průkaz a k čemu ve skutečnosti slouží, jaký je rozdíl mezi ztotožněním se a totožností a mnoho dalších důležitých věcí, o kterých nám lžou, nebo jejich význam překrucují.

Rodiče se zde dozví, proč není dobré zapisovat dítě do matriky a jak z něj neudělat občana a podobně. Text je ale přitom koncipován opačně, jako by radil tomu, kdo se nás snaží zotročit, ovšem to byl záměr a jistě pochopíte proč. Jsou to takové základy práva, které by měl každý znát.

Otroctví je ještě stále investice s tím nejvyšším možným výnosem. To je podobné, jako je ten nechutný obchod z chudobou, který je tak oblíbený mezi novodobými zbohatliky v korporaci ČR. Ti si rádi kupují staré nemovitosti za pakatel, do nichž vůbec nic neinvestují, ale nadělají tam malé bytové jednotky a ty pronajímají pouze těm nejchudším, tedy těm, kteří od státu dostávají příspěvky na bydlení. Nebo vlastně teď už je rovnou dostává ten majitel oné nemovitosti, ve které by jinak nikdo nebydlel, protože by se v ní bydlet nedalo. A přesně o tom tento kšeft je. Je to celé jen o získávání příspěvků na bydlení, tedy jistých státních peněz do vlastní kapsy.

Jinak ten barák samozřejmě dál chátrá, jen jeho majitel každý měsíc kasíruje od státu pěknou sumičku. A že se v tom bydlet nedá, že do bytů teče, že omítka dávno opadala a topit tam leckdy ani nešlo, to nikdo neřešil. Že tito noví nájemníci kradli všude po okolí, že se tomu místu lidé začali vyhýbat a většina z těch nájemníků byli buď alkoholici, nebo byli na drogách, to také nikdo neřešil. Nebo tedy alespoň do té doby, dokud některý z nich neudělal nějaký opravdu velký průser. Pak se to někdy řešit sice začalo, ale majiteli té nemovitosti to bylo stejně jedno, jeho nemovitost chátrala dál a toho majitele zajímali stejně vždy jen ty příspěvky na bydlení, které mu každý měsíc přistáli na účtu. Čím víc chudých lidí se mu tam podařilo nacpat, tím víc peněz z toho měl a že se v tom bydlet už skoro nedá, nebo že jeho nájemníci terorizují okolí, mu bylo naprosto volný.

Ale zpátky k tomu novodobému, modernímu otroctví. Tím se zabývají lidé ještě bohatší, ti, kteří měli vliv dostatečný na to, aby dokázali dosadit své lidi až do vládních pozic. Ti pak kvůli tomu museli začít týrat ostatní spoluobčany přesně dle instrukcí uvedených v tomto textu dále.

Takže bez ohledu na to, zda-li jste z královské rodiny, nebo jestli jste třeba “jen” prezident, nějaký oligarcha nebo třeba papež, pak by mohla být tato příručka určena právě vám. Protože pouze zneužitím znalostí zákona, rovnosti a gramatiky můžete dnes ještě více zbohatnout, a to dokonce ještě nad své byť ty nejdivočejší sny.

Existuje mnoho odborných článků o takzvané personalizaci korporací. Toto pojednání je o velmi tajném a rovněž poměrně konverzním procesu takzvané inkorporace mužů a žen. A týká se to nás všech, každého jednoho z nás, protože jsme v tom dnes naprosto všichni a to aniž by to naprostá většina z nás jakkoliv postřehla či vůbec třeba jen tušila. Každý držitel občanského průkazu je totiž zároveň inkorporovaný otrok systému a politické komunity, která tento systém řídí. Respektive, řídí ho zprostředkovaně, protože skutečně to celé řídí právě parazit, takže ta celá politická komunita jsou vlastně jen užiteční idioti toho parazita. A užitečné idioty ze sebe všichni dělají samozřejmě halvně za prachy, nebo proto, že na ně někdo něco ví, takže oni musí zkrátka držet hubu a krok a dělat jen to, co jim ten, kdo na ně něco ví, řekne, že mají dělat. A protože parazit jen lže, krade a podvádí, tak oni musí samozřejmě také lhát, krást a podvádět.

Pravidlo číslo jedna, první neboli Zlaté pravidlo. Pokud opravdu uvažujete o kariéře v otrokářství, ujistěte se, že jste počítali také s tím, že některý z vašich otroků či otrokyň bude manumitován (to znamená osvobozen) s náležitou kompenzací, pokud tak totiž neučiníte a otrok či otrokyně zjistí, že je otrokem či otrokyní, tak budete čelit vzpouře. Při dostatečně dlouhé době ponechané bez kontroly to postupně povede až ke ztrátě všech vašich otroků a také k hrozivým následkům pro vás, jako jejich otrokáře. Toto je doslova „zlaté pravidlo“ korporátního otroctví. Nerespektování tohoto pravidla je ovšem již zcela na vaše vlastní nebezpečí.

Druhou lekcí či pravidlem v otrokářství je takzvaná franšíza. Jakmile se jednou zdokonalíte jako soukromá korporátní jurisdikce na jednom místě inkorporací, neboli zotročením jedné skupiny lidí, tak pak velmi jednoduše celý tento fungující systém přenesete a jen zkopírujete zase jinam, abyste si i tam zotročili jinou skupinu lidí. Mohli byste to klidně nazvat jako “Mc Slavery“ (slave=otrok). Přesně tímto způsobem dnes pracují na svých cílech ti, kterým říkáme globálčíci, a je vlastně úplně jedno na kterou partu, či na které “ž” jsou napojeni, jestli na malé “ž”, tedy na Chabad-Lubawitz, nebo na velké “Ž”, tedy na Dům Sion. Obě ty party jsou totiž naprosto stejní šmejdi a postupy dosahování své moci mají skoro totožné.

Tím vším získáváte lepší kontrolu nad systémem, když jej budete potřebovat upravit pro lepší zisky, nicméně pokud jste nedodrželi zlaté pravidlo v prvním odstavci , tak riskujete, že ztratíte úplnou kontrolu naprosto nad všemi otrokářskými korporacemi, a to nejen nad tou vaší, ale nad všemi. Jakmile otrok v jedné korporaci přijde na postup používaný k jeho zotročení, a bude-li v tom alespoň trochu zběhlý , tak by pak odhalil a prozradil modus operandi v každé takto replikované korporátní jurisdikci.

Příkladem toho může být třeba rychlost, s jakou nějaký právník dokáže najít potřebné definice k prokázání zotročení lidí v každé jurisdikci, jelikož se jedná o naprosto stejné úkony, tak pak jen napíše a vydá nějakou příručku, třeba jako je tato. Nacházíme se totiž již v době sociálních médií a tato technologie umožňuje okamžité sdílení informací, ale navíc i jejich šíření závratnou rychlostí. Otroci to samozřejmě velice dobře vědí a využijí této skutečnosti, aby se spojili v masovém povstání, a vy jako majitel otrokářské korporace budete pochopitelně jejich primárním cílem. Toto vše bylo vlastně předpovězeno již jako proroctví již v knize Exodus, v Bibli.

Začlenění, neboli inkorporace. Zločin, kterého se v této fázi dopustíte, spočívá v tom, že nejprve vlastně jen změníte „Body Politic“ na „Body Corporate“. Zatímco „Body Politic“ je suverénní lid, tak „Body Coporate“ je soukromá monarchistická jurisdikce, jenže protože nemůžete lidi donutit násilím k inkorporaci=začlenění, tak je musíte nejprve trochu oklamat, aby si zkrátka jen spletli vaši korporaci s tzv. vládou de iure. Pak máte namísto moci de iure pouze jakousi autoritu takto vnímanou. Pravidla spravedlnosti vám tímto způsobem vlastně umožňují oklamat většinu obyčejných lidí, aby se dobrovolně stali vašimi otroky. Využití doktríny inkorporace = tedy právě toho začlenění – je pro celý tento proces naprosto zásadní.

Inkorporace vlastně umožňuje používat právní fikci k doslovnému vlastnění lidí. Většina otroků nikdy nepřijde na to, co je to ta korporace, natož aby se dobrovolně přihlásili k tomu, že budou jejími držiteli. Korporace je samostatná soukromá jurisdikce, která se řídí podmínkami svých stanov. Pokud se vám podaří obelstít své oběti, aby se připojily k vaší korporaci, dosáhnete nevýslovných zisků. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je vydávat svou soukromou otrokářskou korporaci prostě jen za oficiální vládu. K tomu použijte majuskule = velké písmena, ale také jsou to tzv. identifikátory ve tvaru písmen, abyste vytvořili dopisní formuláře a takzvané hlavní znaky a vyhnuli se tak jakékoli odpovědnosti za otroctví. Příkladem může být použití písmenné formy či hesla ve tvaru “ČESKÁ REPUBLIKA“ pro vaši korporaci na rozdíl od jejího gramaticky správného názvu “Česká republika“.

Všimněte si, že otrokářská korporace “ČESKÁ REPUBLIKA“ a její dceřiné společnosti používají vlastní podstatné jméno a slovní značky vždy jen jako vzájemně zaměnitelné. Z pravidel gramatiky a lingvistiky proto nelze zjistit, jaký to má vliv na komunikaci. Registrující orgán inkorportuje slovní značku “ČESKÁ REPUBLIKA“, ale ve svých podmínkách (zákonech) pak používá sousloví psané jako “Česká republika“. Nelze již proto určit, zda je “ČESKÁ REPUBLIKA“ jen slovní značkou pro název “Česká republika“ a nebo jestli to je naopak. Pro účely tohoto pojednání tedy bude jakýkoli odkaz korporace používající slovní označení “ČESKÁ REPUBLIKA“ považován za odkaz na korporaci, na kterou odkazuje výraz “Česká republika“, neboť se zdá, že tyto subjekty nejsou od sebe nijak odděleny. Jde jen o další jazykovou chybu, se kterou se ale přitom nelze jen tak smířit. Jedním z rysů inkorporace je, že o ní soudy rozhodly jako o „svěřeném majetku“ a samozřejmě, že vždy pouze ve prospěch korporací.

Otroci, nebo jak je budete nazývat, to je vlastně jen na vás, můžete je klidně nazývat třeba jako „dobrovolníci“, tak jsou nyní v rámci tohoto právního cvičení doslova již vaším majetkem. Stačí, abyste své oběti oklamali třeba tím, že mají třeba jen vaše doklady totožnosti, na nichž bude vaše umělecké dílo, které si však snadno spletou se svým jménem, a pak jsou zkrátka považováni za dobrovolníky, protože přece nikdy nežádali o to, aby jim bylo zaplaceno. Pak už jen stačí zneužít nějaké maximy spravedlnosti, třeba že „spravedlnost dobrovolníkovi nepomůže“, a proto jsou všechna lidská práva promlčena. Nic takového jako jsou korporátní práva ale neexistuje. Spravedlnost dobrovolníkovi proto nikdy nepomůže.

Chápete již tu neskutečnou sviňárnu? Jednak přesně tohle se v současnosti skutečně děje, protože i MV ČR nám již, a to dokonce písemně, potvrdilo to, že ČR je územní veřejnoprávní korporací jejíž hlavní funkcí je výkon státní moci. Bum. Právě vám spadly hodiny ze zdi, jak by řekl pan VK na Svobodném vysílači. A je to venku, dokonce je to digitálně podepsáno magistrem Janem Večeřou, ředitelem právního odboru Ministerstva vnitra ČR. A to jsou přesně ty zásadní věci, které Mojmír s Maruškou díky svému hlubokému studiu práva (když se řekne právo, myslí se tím samozřejmě vždy jen Římské právo, tedy Řím) objevili, pochopili a snažili se je předávat dál a vysvětlit i nám ostatním. A Dieržava Czechaslavakia tu byla zkrátka od toho, aby “jen” převzala správu nad územím, které totiž bylo vždy naše, místo soukromé územní veřejnoprávní korporace Česká republika, nebo Slovenská republika, vykonávající státní moc, ale nad naším územím. Na Slovensku se pochopitelně děje naprosto to samé, co se děje u nás. Ale jedeme dále ve vysvětlování toho, co to vlastně na nás naši “politici” upekli za podraz:

Imeria in Imperio Incoporate – znamená doslova v rámci koprodukce. Zatímco národ má ve vládě nebo v panovníkovi svoji svrchovanost, tak vy si ale takové tituly nemůžete jen tak přivlastňovat, přestože jste zcela jistě ještě k tomu patologicky závislí na vyvolávání dojmu nějaké nespravedlivé autority. Ale právě metodou vytváření korporací v rámci korporací v rámci korporací, ale můžete takovou moc skutečně získat a dále ještě více rozvíjet své zločinecké impérium, a tedy se také dál a ještě více nespravedlivé nadměrně obohacovat. Ať už ale uděláte cokoli, nikdy nenazývejte korporace „korporacemi“, místo toho mějte třeba jen nějakou nomenklaturu dokumentů o jejím založení, kterým se říká například ústava, řidičský průkaz, zdravotní průkaz, rodný list, kreditní karta, telefonní účet a tak dále.

Termín „Pty. Ltd.,“ musí být ale vždy zcela diskrétní, podobně jako zápis rodného listu s uměleckým dílem MARTIN NOVÁK s.r.o. či LTD. Což by bylo asi opravdu již až příliš zřejmé. Stačí to ale přece ponechat napsáno jen jako MARTIN NOVÁK a držitel úřadu MARTIN NOVÁK nikdy nepřijde na to, že není totožný s písmem – znakem MARTIN NOVÁK.

Samozřejmě můžete prostě jen nechat “Birth certificate”, což znamená “rodný list” vytvořit „neomezenou společnost“ podle § 9 Dictionay, Corporations Act 2001. To by ovšem ale také znamenalo, že otrokovi můžete udělat naprosto cokoli, například mu sebrat vše, co právě vlastní, a uvěznit ho třeba jen za zcela banální neplnění povinností řádného správce vašeho majetku. Jelikož si oběť neuvědomuje to, že se vlastně sama zcela dobrovolně zaregistrovala, stává se tím správcem jako spolusprávce u Registrátora narození, úmrtí a manželství, takže mu nemusíte nic platit. Všechny smlouvy však musí být zveřejněny, takže si musíte dát tyto své podmínky vždy do „zákonů“ (to jsou pak vlastně tzv. Podmínky svěřenského správce) a musíte také vždy poskytnout nějaké opravné prostředky, protože se přece jedná o maximu spravedlnosti. Dobré ne? A přesně takhle si s námi hrají, aniž by tomu drtivá většina občanů vůbec věnovala nějakou pozornost. A to nejen u nás, ale protože vojenský koncept “občana” je pochopitelně zaveden celosvětově, tak tedy naprosto všude na Zemi.

Samozřejmě, pokud si otrok uvědomí, že stát je správcem právě prostřednictvím matriky narození, úmrtí a manželství, a že vše, co otrok vlastně musí udělat, je jen naprosto banální zbavení se (tedy vrácení) své licence na to být správce (to je právě ta identifikace, právě proto je to “doklad totožnosti” a proto ta vědomá ztráta občanského průkazu, protože ten jim vrátit bohužel nejde, ovšem ztratit ho můžete a nežádat o další taky), pak se takový otrok vlastně stává dobrodincem, ale pak může zase naopak on stíhat správce, kterým je stát a všichni jednotlivci v něm, za zneužití, nonfeasance, misfeasance a taky za (pokus o) krádež jeho majetku. Takový majetek je pak ve svěřeneckém fondu dobrodince, a pokud se vzdáte své pozice správce, který drží právní titul, získáváte tím zpět ekvitní titul.

Třeba takový Vatikán je rovněž umělá právnická osoba a rovněž ta úplně první korporace na světě. Stalo se tak již za papeže Inocence IV., který totiž byl původní profesí právník. První v čase také znamená, že nejlepší v právu. Mnohem horší by pro vás však bylo, kdyby se vaši otroci dopracovali až k tomu, že jsou vlastně dobrodinci, a že tedy mají právo na to, aby byl celý fond zrušen a vyplacen. Musíte proto přijmout opatření proti tzv. zhroucení trustu, protože pokud tak neučiníte, tak jste opět plně odpovědní za jejich zotročení. Příkladem by mohl být například § 21 a § 38 zákona o aplikaci císařských zákonů z roku 1969 (NSW). Jen jim nikdy nesmíte nedovolit, aby se dopracovali až k tomu, že mají alodiální nárok na pozemek na základě svého rodného práva nebo ekvitního titulu, pokud zůstanou rozhodnuti, že budete i nadále právě vy jejich správcem (To jsou neskutečný kurvy). Genesis 1:26. KJB.

https://legislation.nsw.gov.au/view/html/inforce/current/act-1969-030 nebo https://www.legislation.gov.uk/aep/Cha2/18-19/11, který je v Novém Jižním Walesu uzákoněn pod výše uvedeným zákonem v odkazu. Chcete-li dosáhnout korporátní uspořádání všeho na zemi, tak udělejte ještě zákon, aby “Propriatry korporace”, byly pak vaše tzv. dceřiné společnosti.

Několik příkladů: Jsou to třeba § 45A a § 46 zákona o korporacích z roku 2001 (Cwth), které přesně toto opravdu umožňují. Hlavní směrnicí je zkrátka vždy oklamat vaše oběti pokud možno tak, aby si myslely, že to jméno a identita uvedené na těchto dokladech, tak že je opravdu jejich vlastní, že je to jejich skutečná identita, (chápete, právě proto dnes existuje celý ten ohromný tlak na zavedení digitálního ID, jakoby pod rouškou zjednodušení života a státní, rozuměj vlastně korporátní, správy) i když toto podle zákona vlastně ve skutečnosti nikdy nebylo ani možné, protože si samozřejmě napíšete „zákony“ o „otroctví v neomezeném rozsahu“, abyste zabránili tomu, aby to kdy vůbec možné bylo. Ale můžete dokonce vychytrale vytvořit takové zákony, které ve skutečnosti dokonce kriminalizují používání vaší identity, a vaše oběti tak nebudou vůbec o nic moudřejší, zatímco vy tím přesně v ten moment zdvojnásobíte jejich vlastní odpovědnost vůči vám právě jen tím, že budou mít vaši identitu, což bude trestné.

Příkladem přesně takového postupu v otrokářské korporaci pojmenované Crown in Right of New South Wales může být jejich § 192J zákona o trestných činech z roku 1900. Vaše oběti tak ve skutečnosti poruší váš zákon o nepoužívání cizí identity, protože si myslí, že vámi vytvořený korporátní písmenný identifikátor je ve skutečnosti jejich jméno, jenže ejhle není tomu tak, protože je to ve skutečnosti vaše vlastní umělecké dílo, a vy si na něj samozřejmě stále zachováváte svá morální práva podle dobře napsaného autorského zákona. Vzhledem k tomu, že ale mají vaše umělecké dílo uvedené na naprosto všech svých dokumentech ab initio již od svého rodného listu, tak zde pochopitelně vzniká právní domněnka, že zkrátka „za každou cenu chtějí být vaším dobrovolníkem a platit za vás všechny vaše dluhy“, které se rozhodnete přidělit svým „osobám“ identifikovaným s vaším uměleckým dílem. Bum. Další pecka toho úžasného, skvěle vymyšleného a pochopitelně úplně nejvíc demokratického systému, aka korporátního fašismu, jaký jsme si sami na sebe ušili prostřednictvím těch našich také jistě úžasných zas – tupců, kterým jde samozřejmě jen a jen o naše blaho, případně o blaho společnosti jako celku. Jenže 99,9% všech občanů, i když se teď všechno toto dozví, mnozí to dokonce pochopí, ale stejně nikdo z nich občanku neztratí, protože ztrátou občanky zkrátka končí svět a co by bez ní dělali?

Na to jim sice mohu okamžitě odpovědět, že úplně to samé co s ní, nicméně ji stejně neztratí, protože jsou prostě příliš posraní, příliš pohodlní, úplně nesamostatní a totálně závislí na svém total fašos systému, který je sice vraždí, sype na ně jedy z letadel, dává jim je do jídla, do vody, do kosmetiky, okrádá je ve velkém, trestá za naprosté banality, zotročuje horším způsobem, než se to dělo kdy předtím, ale co by bez něj dělali, že? “Jak bych si vyzvedla penzi bez občanky, přece. Jasně, určitě je lepší se nechat pomalu vraždit, ale hlavně mít tu svojí, vlastně jejich penzi.
¨
Za každou cenu se musíte vždy vyhnout člověku ve státě v democractic národ, který má aloidialní titul, protože místo toho samozřejmě chcete, aby nejlépe úplně každý člověk dobrovolně držel váš korporátní identifikátor pro korporaci v korporaci v korporaci.

Což je, když to do hloubky pochopíte, samozřejmě taky jen další pěkná sviňárna. A právě proto říkám, že mnozí lidé tráví většinu svého volného času tím, že vymýšlejí sviňárny na jiné lidi, typicky právě třeba ti vámi tak nadšeně zvolení zas-tupci z politické komunity, zatímco já místo toho raději chodím na houby. To, že tito zástupci dokonce ani ve skutečnosti zvoleni nejsou, ale že jsou tam všichni dopředu vybráni a dosazeni podvodem, teď ponechme, alespoň prozatím, stranou.

Zkomolení jmen a jazyka. Chcete se přece vyhnout tomu, abyste někdy v budoucnu třeba nesli nějakou odpovědnost za své zločiny. Skvělým způsobem, jak toho docílit, je vytvořit jen takové dokumenty, které se sice podobají jazyku, ale s jemnými změnami, aby se takový dokument stal právně nepoužitelným. Nikdy byste to samozřejmě nepřiznali, teda alespoň dokud byste neměli hlavu na gilotině, protože kdyby se tohle dostalo na veřejnost, tak byste přišli jak o otroky, tak ale rovněž o veškerý k nim přiřaditelný zisk. Nejběžnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je tzv. glosování. Nejprve si proto vytiskněte nějakou vlastní příručku stylu, řekněme že pro český jazyk, ta pak stanoví normu, kterou musíte používat, aby byl váš styl považován za češtinu jako za formální jazyk. Definujte si v ní například vlastní podstatné jméno jako jedno velké písmeno a zbytek jako malé. Použijte pro takovou definici přesné a hodně technické termíny, řekněme že definujete přesně záležitosti, jako že to bude vždy velké písmeno následované malými písmeny pro každý prvek jména.

Ať už ale uděláte cokoli, neřiďte se nikdy těmito pravidly stylu pro formální jazyk v příručce stylu. Nejjednodušší a nejefektivnější je použít třeba jeden, nebo i více jmenných prvků používaných v dvoučlenné soustavě napsané pouze plnými velkými písmeny, tedy hlavně ve všech majuskulních textech. Nyní tak vlastně máte svoji soukromou šifru, kterou jste si vytvořili, a samozřejmě, že opět pouze vy máte morální právo na to, abyste si prostřednictvím autorského zákona opět přisvojili meaning- tedy význam k vašemu dílu. Varování: Nedovolte policii , ani žádnému oddělení státního zastupitelství, aby někdy použilo vlastní jméno jako název, budete totiž nyní právně zodpovědní za správné používání českého jazyka. Indoktrinujte tím ale už malé děti ve vzdělávacím systému, aby zkrátka bez výhrad přijímaly vaše majuskule letterform coby umělecká díla jako slova složená z písmen, když jsou to přitom jen wordmarky složené z písmen. Ovládnete tak celý svět a to vlastně jen pomocí jedné klávesy Shift na svém počítači. Praktickým příkladem by mohla být třeba záruka na auto. Pokud je v záruce na auto uvedeno, že do něj musíte dávat olej, vylučuje to zároveň také cokoli jiného, například písek. Takže půjdete a místo oleje si nasypete si do motoru písek. Můžete pak automobilku přimět, aby vám auto opravila v rámci záruky, tj. aby vydala záruku na opravu vašeho auta? No samozřejmě, že ne.

Ale stejně tak nemohou ani hňupi a červíčci vydat záruku, která není v češtině mimo jejich firemní jurisdikci, operující mimo vaší stylistickou příručku pro češtinu, tudíž žádnou záruku vydat nemohou. Proto policejní stylistická příručka vlastně říká, že policie má psát jména vždy jen plnými velkými písmeny, takže vlastně nikdy nevydá žádný příkaz, který by byl skutečně platný právně, pouze spravedlivě a to pouze v rámci jejich soukromé jurisdikce. Pokud se dílo na zatykači shoduje s dílem v držení otrocké jurisdikce, tak je otrok získán. Příkladem může být opět nějaké jméno; Martin Novák. Nyní je tento styl vlastního jména napsán správně v češtině.

Nikdy tento styl ale nepoužívejte, protože byste byli okamžitě odpovědní za otroctví, použijte raději styl ve tvaru Martin NOVÁK, abyste jméno zkomolili, nebo pro ještě výraznější efekt použijte nejlépe tvar MARTIN NOVÁK. Koneckonců, tato umělecká díla vlastníte, můžete jim proto přiřadit vlastně naprosto jakýkoli význam. Význam, který jim přisoudíte, bude významem správce společnosti vytvořeným vaším rodným listem. Více se o tom dozvíte, až si ještě blíže probereme Rodné listy.

Takže už chápete, jaká to veskrze naprosto falešná hra se tu s námi hraje? Proto je pro mě opravdu zcela nepochopitelné, že se k něčemu takovému mohou někteří lidé, kteří jsou dokonce vystudovaní právníci, nebo jsou již profesory na Právnické fakultě, mohou propůjčit, jen aby tím pomohli zotročit bohatým, elitním psychopatům z druhé strany zeměplochy všechny jejich obyčejné spoluobčany, kteří o tom pochopitelně nemají, a samozřejmě že ani mít nemohou, ani ponětí.

A ještě nepochopitelnější je, že když tohle všechno Mojmír s Maruškou odhalili, že se tím ti otroci odmítají zabývat, natož se nad tím vším třeba jen hlouběji zamyslet, když by se tak přitom mohli docela elegantně svého otroctví navždy zbavit. Jasně, je to samozřejmě dáno tou hlubokou indoktrinací celé společnosti jejich propagandou “demokracie” a “právního státu”, ale stejně… když to dostanete celé takto naservírované doslova na “stříbrném podnose” až pod nos, tak byste se nad tím mohli alespoň zamyslet, nemyslíte? Jenže pro většinu lidí je podstatnější to, co bude druhý den v televizi a dokud budou mít co dávat do nákupního košíku, tak se tím zabývat nebudou. Proto se mocipáni tak moc snaží, obzvláště tady na to našem “kolektivním záchodě”, aby byl ten jejich nákupní košík, byť někdy jen zdánlivě, ale pořád čím naplnit, a to přestože je vlastně naplňován stále méně, ale za to stále za víc peněz.

To se dá totiž vždycky ještě na někoho “hodit”. Mohou za to přece ty sankce na Rusko, může za to ta velká inflace, mohou za to ceny surovin a nebo ceny vstupních zdrojů, případně energií, může za to Putin, Čína, Rusko, green deal, globální oteplování atd. Nikdy za to samozřejmě nemohou politici, kteří za to za všechno ale ve skutečnosti hlavně mohou. Ale všichni občané-otroci, s hlavou už od školy úplně vymytou tou jejich propagandou, jim to celé krásně a stále dokola žerou, protože si přece dnes můžeme skoro všichni koupit skoro cokoliv (a ta slova skoro jsou nadmíru důležitá), a protože přece dnes máme tu úžasnou svobodu a demokracii, a taky tu oblíbenou zábavu, ty tak strašně důležité svobodné (zfalšované) volby atd. A tímto se nemohou zabývat, protože musí makat na své pány a vydělávat jim prachy v podobě všech těch jejich daní a poplatků úplně za vše a nemají na to vůbec žádný čas.

Někteří z nich by jistě teď namítali, že přece dnes svobodně podnikají, že dělají “sami na sebe”, ale je tomu opravdu tak? Mají totiž jen pocit, jako že svobodně podnikají, ale zamyslete se jen nad tím, kolik peněz od nás, nebo od vás, mě podnikat zakázali, ten náš úžasný systém aka “stát”, tedy korporace, která si vás inkorporovala na základě vašeho dobrovolného souhlasu vyjádřeného vaší žádostí o občanský průkaz, na těch všech daních a poplatcích vybírá a kolik nakonec zůstane vám.

Daň z přidané hodnoty, daň ze mzdy, daň ze zisku, silniční daň, sociální pojištění, zdravotní pojištění, daň z převodu nemovitostí, spotřební daň, poplatky za vše možné, za televizi, telefon, nájem, vodu, elektriku, vodné a stočné, všechny nutné vstupní zdroje, které ale už před tím byly několikrát zdaněny, a to navíc hodně, jestliže jde o zdroje ze zahraničí na které jsou ještě navíc uvalena také ještě cla. Chápete? Tohle je to vaše “svobodné podnikání”. Se svobodou to nemá ale vůbec nic společného a podnikáte proto, abyste tím vydělali hlavně jim, nikoliv sobě. Jediné, co je na tom ještě alespoň trochu svobodné je tak třeba to, že si můžete na “své” provozovně (čti: jejich) nastavit třeba svoji vlastní otevírací dobu, to máte-li nějaký obchod, nebo provozujete-li nějakou službu.

Vše ostatní vám ale diktuje korporace, tedy to, co mnozí lidé stále ještě naivně považují za “stát”, tak jaké svobodné podnikání? Ne, jste pouze jedno jejich malinké a vlastně zcela bezvýznamné a také ihned nahraditelné kolečko v gigantickém stroji a budete zkrátka makat a držet hubu a krok, aby vám ten váš “vlastní” miniaturní byznys ještě nesebrali, protože jste porušili nějaký jejich interní předpis aka “zákon”. A když vám ho seberou, protože zkrátka nějaký jejich interní předpis, ze kterého udělali zákon, jednou nesplníte, buď že na to jen zapomenete, nebo proto, že to splnit zkrátka nepůjde, tak vás pak ještě klidně donutí k lékařsky asistované sebevraždě, aby jste jim zbytečně nedýchali jejich vzduch a nežrali moc cvrčků zadarmo, když nemakáte. A to není žádná sci-fi, to je krutá a dost smutná Kanadská realita dneška.

Nebo přijdou opět na řadu hned další a další pokuty a pak hned pochopitelně ještě taky penále, to když úplně nesmyslnou a pro vás v podstatě likvidační pokutu nezaplatíte včas. Jedete na červenou, pokuta, nezapnete si bezpečnostní pás v autě, pokuta, kouříte někde kde se to nesmí, pokuta, jedete na kole po chodníku, pokuta, běháte po schodech, pokuta, nemáte v zimě na vašem autě (které je ve skutečnosti přitom také jejich, protože je zapsané v jejich registru) pokuta, jedete někde “načerno” pokuta, nemáte správně údaje třeba právě na tom označení provozovny, pokuta, máte-li třeba restauraci a nedodržíte-li nějaký jejich předpis či pravidlo, pochopitelně vždy naprosto nesmyslně složité, okamžitě přijde opět pokuta, vyrobíte-li něco bez patřičné licence či povolení, pokuta, nebo dokonce zákaz činnosti.

Čím menší subjekt jste, tím bývají pokuty většinou vyšší a leckdy likvidační. Naopak čím větší subjekt jste, to znamená, že máte třeba továrnu, tak tím bývají poněkud paradoxně, ale přitom je to logické, ty pokuty naopak menší a hůře vymahatelné, protože v takovém případě máte pravděpodobně celé právní oddělení jen kvůli tomu, aby jste ty pokuty nemuseli platit. A když tu pokutu nezaplatíte, přijdou penále, upomínky a nakonec exekuce. Seberou vám úplně vše, klidně vám seberou i střechu nad hlavou a pošlou vás na ulici. Stanete se tak bezdomovcem a budete-li žít třeba v takové Kanadě, tak se vám může snadno stát, že pak budete “utraceni” na vládní náklady. Opravdu, Kanada jako první stát na světě přichází z eutanázií pro lidi na ulici. Jestli mi nevěříte, tak si to sami můžete dohledat na internetu, už se o tom leckde píše. Je to sice naprosto šílené a zvrácené, ale je to skutečně tak. Jako člověk pro systém zbytečný, jste jen darmožrout, a je jedno, že vás na tu ulici předtím dostali právě oni nějakou exekucí, budete zkrátka utracen, jen proto, abyste jim nedýchal jejich vzduch a nepil jim jejich vodu. A ještě vás před tím, než vás zabijí nějakou smrtící injekcí, naočkují proti Covidu. A to bez legrace.

No a teď ještě krátce něco o tom, co je to vlastně to jméno: je to slovo označující muže, ženu nebo věc. V lingvistice přitom nemá jméno žádný sémantický význam, je to jen odkaz, který můžeme použít k pochopení toho, kdo je subjektem v komunikaci. Když řekneme „Alex“, neřekli jsme nic o „Alexovi“, nemůžeme z toho rozeznat, zda je Alex dobrý, nebo špatný? Není k němu totiž připojena žádná sémantika.

Slovní značka je pak identifikátor, například stylizovaná ochranná známka Coca-Coly. Má sémantický význam, třeba právě Cola vynakládá miliony na propagaci přesně toho jejího významu, který si s touto slovní značkou máte spojit. To je ten hlavní rozdíl mezi názvem a slovní značkou, jejich sémantický význam. (Lingvistický slovník, Název, 11. díl) Nezapomeňte ale za tuto metodu pochválit “Lucifera”, vždyť bez Lucifera nemůžete mít cifer(šifru). Přináší vám ji společně katolická církev a americká CIA.

Protože vaše společnost je ale vaše soukromá jurisdikce, kterou vlastníte, a veškerý majetek, který vaše společnost vlastní, je pro vás svěřen, musíte proto definovat slova tak, aby přesně odpovídala tomu, co chcete, aby znamenala. Slovníky pak budou jen říkat to, co si také vaše oběť bude myslet, že jednotlivá slova znamenají, ale ve vaší korporátní jurisdikci to přitom nebude znamenat úplně totéž. Podívejme se třeba na podstatné jméno „osoba“. Slovník vám řekne, že osoba je člověk, muž, nebo žena, nebo dítě a to bez ohledu na pohlaví, zkrátka jedinec. Musíte je nechat, aby tomu všemu i nadále věřili, že právě toto znamená slovo „osoba“.

Za žádných okolností pak ale nedovolte, aby si někdo z nich skutečně zjistil, co je podle vaší definice přesně definováno právě jako osoba. Toto je pochopitelně ten hlavní důvod toho, proč třeba Blackův právní slovník je záměrně naprosto nedostatkové zboží a není vůbec nikde běžně k dispozici, ačkoliv by být měl. Ale schválně nikde k sehnání není. Abychom si v něm totiž třeba náhodou nezjistili , co vlastně přesně znamená v jejich jurisdikci nějaký důležitý právní termín, třeba právě slova jako je osoba, občan, lid, národ, sebeurčení, legitimace a mohli bychom ve výčtu pokračovat ještě hodně dlouho.

Takže, vaším prvním krokem bude vždy nejprve učinit takovou definici pokud možno nejednoznačnou. Definice všech hesel slova „osoba“ musí, a pro jistotu to ještě jednou zopakuji, zkrátka pokaždé musí zahrnovat, ale neomezovat se, pouze na slovo „korporace“.

Existuje přitom hned několik takových definic. Několik příkladů jednoduchého definičního přístupu naleznete v následujícím textu:

Tak například v § 41 odst. 1 zákona o výkladu zákonů z roku 1931, Tasmánie. „V jakémkoli zákoně zahrnují výrazy osoba a strana v tomto pořadí jakýkoli subjekt osob, právnických nebo neprávnických, kromě Koruny.“

Pak třeba příloha 1, Interpretations Act 1978, Spojené království pojem „Osoba“ zahrnuje i soubor osob právnických nebo neprávnických. [1889] Nebo oddíl 4, Crimes Act 1900 NSW. „Osoba“ , „pán“ a „zaměstnavatel“ zahrnují jednotlivě jakoukoli společnost, firmu nebo korporaci.

Výše uvedená definice, proto, aby byla překonána, tak vyžaduje pouze doplnění výkladové maximy „inclusio est exclusio alterius“, která zní „co je zahrnuto, vylučuje vše ostatní“. Všimněte si, že také všechny ostatní definice rovněž obsahují slovo „zahrnuje“, což tuto maximu ještě více posiluje. To ale tedy vylučuje možnost „zahrnout“ jakýkoli odkaz na muže, ženu, dítě nebo dokonce fyzickou osobu a vyhnout se tak odpovědnosti. Druhým typem definice pojmu „osoby“ je definice se slovem „buď“. Tyto definice pak definují „osobu“ buď jako fyzickou nebo jako právnickou osobu. Je zřejmé, že byste nikdy nepoužili definici fyzické osoby, protože byste v tu chvíli byli plně odpovědní, ale vložili jste ji tam proto, abyste tím oklamali lidi, jako že používáte tuto definici. Zde se ale přitom uvádí, že „osoba“ je (a) fyzická osoba nebo, (b) korporace.

Výše uvedené by totiž mohlo snadno vést až k domněnce, že každý člověk je vlastně fyzickou osobou, avšak otrok nemůže být fyzickou osobou, protože byl inkorporován hned při svém při narození spolu se svým rodným listem. Podle doktríny zlaté důkazní nitě proto musí zůstat právnickou osobou po celou dobu sv= cesty přes celou hierachii soudů a rovněž i při každém jednání s vaší soukromou vládou. Jsou totiž právnickou osobou ab initio. Tuto definici lze nalézt v definici ICAO v jurisdikci mezinárodního práva. Definice „inkorporace“ pojmu „osoba“ je třeba v angličtině jen o něco více sofistikovanějším použitím anglického jazyka. To se provádí vynecháním partikule „nebo“ (anglicky “or”) a jejím nahrazením jinou přídavnou spojkou, například „as well as“ nebo „and“. Vlastní význam této fráze pak vlastně přímo inkorporuje vaši oběť.

Pokud by nezkušené oko ovšem vidělo definici třeba jen jako jednu ze dvou nebo ze tří možností, tak ve skutečnosti tomu ale tak není. Konjunktiv spojuje individuum s korporací. Příkladem může být: První článek 21. zákona o výkladech z roku 1987 (NSW) kdy slovo „osoba“ zahrnuje jednotlivce, korporaci a právnickou nebo fyzickou osobu. Vzhledem k použití spojky „a“ tato definice zní: „osoba“ zahrnuje jak jednotlivce, tak korporaci, tak orgán právnické osoby (korporace a jednotlivec společně tvoří orgán corporate) nebo politic. Stojí ještě za zmínku, že politikum není politický orgán. Politic (podstatné jméno) je politik, zatímco body politic jsou lidé, kteří de iure tvoří společnost. Je zřejmé, že nemůžeme dovolit, aby se používalo sousloví body politic, a tak pro zmatení svých obětí používejte pokaždé a výhradně jen termín „politic“.

Kdyby měla být definice napsána správně, zněla by takto: „Osoba“ zahrnuje jednotlivce, „nebo“ korporaci, „nebo“ právnickou osobu, „nebo“ politickou osobu. Tímto způsobem byste oddělili každý subjekt jako samostatnou entitu, ale to nemůžeme, protože musíme mít inkorporace muže nebo ženy. Výměnou slova „nebo“ a jeho nahrazením slovem „a“ jste právě inkorporovali jednotku. Další příklad definice „inkorporace“ naleznete v: odstavci 2. Oddíl 2C zákona o výkladu zákonů z roku 1901 (Cwth). (1) V jakémkoli zákoně výrazy používané k obecnému označení osob (jako „osoba“, „strana“, „někdo“, „kdokoli“, „nikdo“, „jeden“, „jiný“ a „kdokoli“) vždy zahrnují jak politickou nebo právnickou osobu, tak i jednotlivce.

Část věty, která se včleňuje, je „právnická osoba, jakož i osoba samostatná“. Protože je slovo „nebo“ nahrazeno slovem „as well as“, což znamená „kromě“, znamená definice corporate as well as an indivdual, jinými slovy korporaci a k ní připojenou individuální osobu. Tímto postupem zabráníte tomu, abyste v budoucnu nesli jakoukoli odpovědnost, protože nikdy neodkazujete na muže, ženu nebo dítě.

Máte tak stále možnost věrohodného popření. Když vaši najatí hrdlořezové (říká se jim policie) zatknou někoho, kdo nezastává funkci korporace-osoby, a spáchají trestný čin zotročení násilným vklíněním, můžete se vyhnout zodpovědnosti třeba tím, že řeknete, že jste policii nikdy neřekli, že může zatknout muže, ženu nebo dítě, kteří nejsou korporací. Stačí tvrdit, že policie při páchání tohoto trestného činu jednala “osobně“.

Pokud právník, kterého vaši hrdlořezové zatkli a unesli, ale zná maximu o tom, že „pán je odpovědný za činy svých služebníků“, tak máte docela velký problém. Tato zásada se nazývá „odpovědnost velitele“ a je potvrzena ve standardu Yamshita, standardu Medina nebo nadřízené odpovědnosti. Tato zásada vedla třeba k popravám nacistických a japonských nadřízených důstojníků, takže se ujistěte, že žádná z vašich obětí o těchto doktrínách opravdu neví, protože vaše věrohodné popírání v takovém případě s největší pravděpodobností neobstojí před příslušným soudem. Jedná se o jednu zásadu z tzv. pěti Neurenbergových zásad.

(Velitelská odpovědnost https://en.wikipedia.org/wiki/Command_responsibility) velitelská odpovědnost Bezpečí vám ale v tomto případě zajistí přeměna soudů vlády lidu du jure na soukromé unidroitské tribunály, které ovládáte, a tzv. doktrína kronizmu vás ochrání. )

Zajistěte, abyste svým soudům umožnili ustanovením v „zákoně“ zkráceně zamítnout věc bez udání důvodu, abyste umožnili kronizmus mimo zákon ve váš prospěch. Vybírejte si proto vždy pouze jen ty státu (tedy korporacím) přátelské zaměstnance, abyste tento efekt co nejvíce maximalizovali. Vaše bezpečnost se totiž opírá hlavně o stockholmský syndrom vašich otroků (což nám naprosto parádně ukázala ta jejich plandemie americko-čínské syntetické rýmy aka v OSN zakázané biologické zbraně, kterým trpí někteří otroci tak moc, že je to u nich již tak moc servilní, že budou klidně překrucovat průběh soudního řízení, jen proto, aby zločiny korporace nikdy neviděly soudní porotu. (Rohan Lorian v. Crown in Right of New South Wales HCA 52/2023.) Což je bohužel zase důvod toho, že tento naprosto zjevný bioterorismus vlád západních zemí spáchaný vůči jejich vlastním občanům, v čele s vládou USA pochopitelně, zůstane samozřejmě nepotrestán. Ovšem opět sem vložím jednu související Mojmírovu myšlenku, že není naším cílem je trestat, ale jen vzít si zpět to, co nám všem právem patří. A začít si spravovat naši zemi sami a po našem, bez korupce, bez podvádění, bez lhaní, a hlavně bez politiků. Lidi musí začít chápat to, že jim vládnou bezcitní a zkorumpovaní zločinci, kteří sledují pouze své vlastní cíle a zájmy. A taky to, že celý tento zločinecký korporátní systém LEGALIZUJÍ a legitimizují právě tím, že mají tu svou LEGITIMACI, že jsou držiteli občanského průkazu, což není žádný jejich doklad totožnosti jak jim manipulativně tvrdí, ale že se naopak oni ZTOTOŽŇUJÍ s právní fikcí, s osobou na tom průkaze uvedenou, navíc chybným způsobem. A protože si o tento občanský průkaz sami zažádali a splnili zákonné podmínky vydané korporací ČESKÁ REPUBLIKA, tak se jeho držením smluvně zavazují dodržovat interní předpisy této soukromé korporátní jurisdikce, tedy ZÁKONY. Tak jednoduché to je, přátelé, takhle jedno DUCHÉ!

K vlastnímu dalšímu pátrání, máte-li dostatečně silný žaludek, tak lze použít stránky mezinárodní organizace Unidroit https://www.unidroit.org/.