Přidejte ještě také nějaké další definice, třeba co jsou slova “společnost” a “podnik”, “fyzická osoba” a “jednotlivec”. To má totiž vyvolat dojem, jako že vůbec neinkorporujete lidi pro účely otroctví, i když ve skutečnosti tomu tak je. Nejlepším postupem je pak přidat je k definici „jednotlivec“ a „fyzická osoba“. Přidání těchto pojmů je důležité, protože právě to vyvolává dojem, že se zákony vztahují na tyto subjekty, přestože tyto subjekty vlastně ve vaší jurisdikci vůbec nepoužíváte.

Pokud byste se totiž pokusili použít toto schéma na jednotlivce či na fyzickou osobu, byli byste okamžitě odpovědní za otroctví a krátce nato by samozřejmě následovalo vězení. Použijte to proto pouze na úředníky vašich právnických osob.

Žádná identifikace, žádné pravomoci, neriskujte to. Suverén vám nikdy nebude ukazovat svoji identitu. Zahrávej si se suverénem, prohraješ bitvu. Když už redefinujete slova, redefinujte také definici slova „definice“. Obvykle má slovo “definice” význam, který najdete ve slovníku. To ale nemůžete dovolit kvůli své odpovědnosti, protože pokud se otroci a vy někdy setkáte v názoru na to, co určitá slova znamenají, pak je tu vaše odpovědnost. Potřebujete, aby si otroci mysleli, že ví, že slova znamenají to, co si myslí, že znamenají, ale ve skutečnosti ta slova samozřejmě znamenají to, co říkáte vy.

Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je například zcela nově definovat, co to přesně znamená právě slovo „definice“. Změňte definici tak, aby slova byla definována podle vaší soukromé legislativy, a ne podle slovníku. Nyní se vaše definice „definice“ liší od slovníkové definice „definice“ a vaše definice mají přednost před jakýmkoli slovníkem. Příklad lze nalézt v § 21 zákona o výkladech z roku 1987, Nový Jižní Wales.

Jedním ze zjevných prozrazení, že se dopouštíte otroctví, je také skutečnost, že předefinováváte korporace jako osoby. Neexistuje totiž žádný jiný důvod, proč to udělat, než zločinný motiv. Řekněme například, že pes má stejné právo jako muž nebo žena, třeba právo na to nebýt mučen. Není přece důvod měnit název „pes“ na „muž“ nebo „žena“, abyste psovi dali stejné právo, prostě mu to právo jen dáte.

Postupné změny definice osoby, které na váš příkaz provedou soudy, zůstanou nepovšimnuty, takže v určitém okamžiku budete moci tento pojem jednoduše začít používat, aniž byste vzbudili podezření. Mohli byste prostě ponechat termín korporace a dát korporaci práva muže nebo ženy, ale to by vám pak neumožnilo uzákonit vaše otroctví. Jen se ujistěte, že otrok nemá k dispozici vašemi soudy nebo vládou definované to, co je opravdu vaše definice osoby, zejména ab initio. Nezapomeňte, že Corps = mrtvé tělo a orate = mluvit, takže mrtvý mluvící je přesně ten výsledek, který požadujete a chcete.

„inclusio unius est exclusio alterius“ Druhým krokem v tomto procesu je pak zneužití zásady „inclusio unius est exclusio alterius“, což znamená, že co je zahrnuto, vylučuje vše ostatní. Lze ji také napsat jako „expressio unius est exclusio alterius.“

Jedná se o tu vůbec nejdůležitější maximu, se kterou se kdy setkáte. Tato maxima je běžnou maximou výkladu právních předpisů, ústav, smluv apod. a soudy ji pravidelně používají při řešení případů. Pro vaše přesné pochopení: „Co je obsaženo, vylučuje vše ostatní.”.

Toto legální použití slova „zahrnuje“ opět nevzbudí u vašich obětí podezření, protože běžné použití tohoto slova nevyvolává automaticky doktrínu, že to rovnou „vylučuje“ vše ostatní. Ale toto je technicky správná definice a technicky správné je vždy ten nejlepší druh toho, co je správné. Takže definice osoby napsaná například v § 4 zákona o trestných činech z roku 1900 (NSW) Definitons vlastně doslovně říká: „Osoba, pán a zaměstnavatel solidárně zahrnují jakoukoli společnost, firmu nebo korporaci“.

Takže proto při použití této výkladové maximy na tuto definici může být „osobou“ pouze společnost nebo firma či korporace. To vylučuje jakoukoli možnost, že byste byli odsouzeni za otroctví, protože nevědomá oběť, která si tuto definici s odkazem na výkladovou maximu nepřečetla, souhlasila s tím, že je společností, firmou nebo korporací, a vy i já víme, že její definici korporace jsme použili prostřednictvím zákona o registraci narození, úmrtí a sňatků z roku 1995 a u formuláře Informací vyplněné ve shodném čase jako biologické narození, které ale vytváří korporaci. Oběť jako obžalovaný není obžalovaným u soudu de iure, ale pouze jako ručitel za naši korporaci-osobu u našeho de facto soukromoprávního soudu.

Jedná se o vynikající příklad zneužití maxim: „Kdo vstoupí do soudu, opraví falešné “jméno“ a „chyba, která zůstala u soudu nepotrestána, zůstává v platnosti“. Dokonce můžete být drzí a nechat vámi jmenovaného soukromého „soudce fikce“ u vámi soukromě řízeného soudu, aby se oběti zeptal: „Jste pan NOVÁK?“. Tím vlastně získáte jeho souhlas s otroctvím, protože oběť se právě dobrovolně přihlásila jako váš ručitel. Právě proto tak často Mojmír všem říkal, že nejdůležitější je se nikdy a nikde neztotožňovat! Vždy si vzpomeňte na větu o něco výše, že suverén vám nebude nikdy ukazovat svoji identitu.

Chovejte se i vy jako suverén, ostatně přesně tímhle slovem nás ten parazitův současný zločinecký systém pojmenovává, suverenisté. No a pak ještě taky souslovím papíroví teroristé, ale to mi přijde aspoň trochu vtipné. No ale tím se zároveň samozřejmě odkopává, asi tak jako se před pár lety odkopali naši spoluobčané s hadrem na hubě, kteří nás bez hadru tak aktivně vyhazovali z obchodů.Protože tím se také vlastně systém přiznává, že se nás bojí. Jasně že bojí, protože právě my jsme ti otroci, kteří to pochopili a začali se bránit. Nebo jen s nimi přestali tu jejich skrz na skrz falešnou hru hrát. A proč je tak moc důležité se neztotožňovat, nebo úplně správně ani k žádnému jejich korporátnímu soudu nechodit?

Protože pokud ale pan Novák řekne před soudem ne, tak máte problém, protože u vašeho soudu fikce je nyní fakt. Kombinace těchto doktrín je ale přitom tak silná, že už ani nemusíte poskytnout řádný proces, který by mohla mít korporace v zákoně, ale protože je to vaše korporace-osoba, můžete si dělat, co chcete, ať váš soudce fikce Prostě třeba jen naúčtuje předem schválenou částku za nedodržení podmínek dobrovolného poručníka.

Nemohou říct, že o tom nevěděli vzhledem k maximě a legislativě, že z neznalosti zákona nelze získat obhajobu. „Ignorantis juris excusat neminem”.

Pokud si to celé chcete představit přímo u soudu, tak ten soudce vlastně hovoří s korporací vytvořenou rodným listem, tj. pouze s kusem papíru. Ten, kdo byl natolik hloupý, že mu jménem toho kusu papíru odmlouval, tak je nyní odpovědnou stranou. Testem v právu pro idiota je, že udělá chybu i ve svém vlastním jménu.

Jak ale uvidíte, rodný list má jen zřídka kdy na sobě jméno, a pokud ano, tak stejně patří koruně jako korunní autorské právo. Zkonstruujte si to i vy do svého autorského zákona, například do zákona o autorských právech z roku 1968 (Cwth): „176 Korunní autorské právo k původním dílům vytvořeným pod vedením Koruny (1) Pokud by kromě tohoto oddílu autorské právo k původnímu literárnímu, dramatickému, hudebnímu nebo uměleckému dílu vytvořenému Společenstvím nebo státem nebo pod jejich vedením či kontrolou neexistovalo, tak autorské právo k dílu existuje jen na základě tohoto
oddílu.”

Příkladem výše uvedeného je jeden viktoriánský případ, kdy jeden muž řekl soudkyni: „vy mě nevlastníte“ a ta soudkyně mu na to odpověděla: „vlastně vlastním“ a správně to řekla, protože jelikož vlastní korporaci, která je souzena, tak ten muž ale souhlasil s tím, že bude ručit za tu korporaci. Ona totiž nemluvila s ním, mluvila s ní korporace, on by totiž správně vůbec neměl být u soudu. To je ten důvod Mojmírova tvrzení, že k soudu se nemá ani chodit, natož tam předkládat nějakou občanku!

Protože matrikářka pro narození, úmrtí a sňatky vytváří rodný list a podepisuje ho, tak autorská práva jsou korunovou identitou. Ve skutečnosti můžete svou oběť přimět, aby dokonce ještě zaplatila za rodný list, který ji zotročuje, a to jen zneužitím práva svěřenectví. Nenechte je ale nikdy přijít na to, že matriční doklad je klíčem k pozůstalosti pouze tím, že použijete pouze křestní jméno a „datum zápisu“ jako datum narození.

Je to trik, kdy na matriční doklad uvedete dvě oddělené právnické osoby, pak nabídnete nápravu, protože pokud vaše oběti někdy přijdou na to, že první (křestní) jméno/identita je jiná právnická osoba než příjmení/identifikace data narození, tak máte opět problém. Autorská práva, a tedy i morální právo na registrační dokument, jsou v takovém případě právem rodiče, nikoliv koruny, neboť právě rodiče tento dokument podepisují.