Další ohromnou manipulací je nazírání na „občanský průkaz“ nebo-li „občanku“ či OP jako na „průkaz totožnosti“. To je další velká systémová manipulace a lež. Náš „občanský průkaz“ totiž vůbec neznamená to, že by to potvrzovalo kdo jsme, takto je nám to pouze předkládáno. Skutečnost je zcela jiná. Občanský průkaz, coby průkaz „totožnosti“ vůbec neznamená nějaké potvrzení toho, že dotyčný člověk, jehož jméno je uvedeno v „občanském průkaze“ je ten správný člověk, to tak jen vypadá. Protože v „občanském průkaze“ není uvedeno jméno člověka, ale osoby. A to „ztotožnění se“ vlastně jen znamená, že my, tedy člověci, vlastním jménem třeba Jan a přjmením Novák se ztotožňujeme z právnickou osobou, právní fikcí, uvedenou v občanském průkaze, kde bude napsáno pravděpodobně Jan NOVÁK, nebo JAN NOVÁK. Což ovšem není jméno člověka Jana z rodu Nováků, ale je to jen jakási značka té osoby, či jejich „umělecké dílo“ pojmenované jako Jan NOVÁK či JAN NOVÁK. Je to tak proto, protože Jan z rodu Nováků coby člověk, zkrátka nespadá pod jejich jurisdikci, člověk stojí vždy nad vládami a zákony. Zatímco ale osoba, právní fikce Jan NOVÁK či JAN NOVÁK naopak spadá pod jejich jurisdikci a zavázal se převzetím svého občanského průkazu tyto zákony dodržovat a souhlasil také s tím, že v případě, že zákony dodržovat nebude, tak bude dle těchto zákonů trestán, pokutován, či může být zbaven svobody, nebo dokonce být zabit v případě velkého provinění. Zatímco s člověkem Janem Novákem, přesněji řečeno Janem z rodu Nováků, či prostě jen člověkem Janem z rodou nemohou dělat vůbec nic, jediné co mohou, je poslechnout ho. Teprve v okamžiku, když člověk Jan vytáhne „občanský průkaz“ a tím se ztotožní s osobou v tomto průkaze uvedenou, kterou v očích zákona zastupuje, tak si s ním mohou dělat naprosto co chtějí (samozřejmě že v rámci jejich „zakonů“).

Svázání „dokladu totožnosti“ s naší totožností byl další ďábelsky geniální nápad vládnoucí oligarchie na zotročení člověka do vojenského konceptu občana pod zákonem.

Právě z těchto důvodů je velmi důležité se naopak neztotožňovat! Do chvíle, než se ztotožníme s právní fikcí, osobou, uvedenou v OP s námi totiž nemohou dělat vůbec nic. Teprve když se s touto právní fikcí ztotožníme, tak se stáváme právní fikcí – osobou, občanem, který je pod zákonem, a který se tyto zákony dobrovolně zavázal dodržovat a od té chvíle jsme jejich a mohou si s námi dělat naprosto co chtějí.

Třeba v případě soudu, tak před jejich soukromé soudy Unidroit jsou vždy předvoláni pouze osoby – občané, nikoliv člověk. Člověk před soudem nemá vůbec co pohledávat, soud se týká vždy právě jen té právní fikce – osoby, občana, nikoli člověka. Tím, že se k soudu dostavíme, natož když se před soud dostavíme s občanským průkazem v kapse, s nímž se ještě navíc i ztotožníme, tak se teprve stáváme „osobou“ a vztahují se na nás jejich zákony a jsme povinni soud poslechnout. Jako člověk ale nemusíme vůbec nic a dokonce u toho soudu nemáme ani co pohledávat. K soudu byla totiž povolána pouze ta osoba, tudíž bráno do důsledků, tak by se před soud měla dostavit pouze ta plastová kartička nazvaná „občanský průkaz“, což ale ve skutečnosti není žádný doklad naší totožnosti potvrzující kdo doopravdy jsme, ale je to spíše taková „klubová karta“ fan klubu územní veřejnoprávní korporace Česká nebo Slovenská republika, na úrovni třeba slevové zákaznické karty do Tesca nebo Kauflandu.

Zkrátka nehrají s námi čistou hru. Celé je to založeno na podvodu a manipulaci. A je jen na nás, zda-li si to od nich necháme či nenecháme líbit. Proto využíváme zákon 424/1991 Sb. §3 a jdeme mimo ně, mimo režim politických volebních stran a hnutí, mimo režim politické komunity. Rozhodnutí přestat s nimi hrát jejich falešnou hru je na každém z nás. A každý se musí rozhodnout sám, zda-li si ponechává „občanský průkaz“ a bude dál zastupovat právní fikci – osobu v tomto průkaze uvedenou a hrát s nimi nadále jejich falešné hry, nebo zda-li svůj „občanský průkaz“ dobrovolně a vědomě ztrácí (vrátit jim ho bohužel nelze, ale ztratit jej samozřejmě lze), oznámí jeho ztrátu dle příslušného zákona úřadům a dobrovolně a vědomě odchází z politického režimu do svobodného a za svůj osud zodpovědného člověka, respektive človieka. Rozhodnutí je jen na nás samých.

Myšpule